Vlasta Polečová - 10. 06. 2025
Hubnutí pro mě nikdy nebyla jen otázka vzhledu. Chtěla jsem se hlavně cítit dobře ve vlastním těle, mít víc energie a znovu si obléct džíny, které jsem milovala. A i když jsem to několikrát zkoušela, nikdy to nevydrželo dlouho – dokud jsem si neuvědomila pár zásadních věcí.
[obrazek1]Jedna z mých největších chyb byla ta, že jsem si myslela, že musím jíst co nejméně. Výsledek? Vlčí hlad, chutě a jojo efekt. Teď si dávám tři hlavní jídla a dvě menší svačiny denně – a hlavně si vybírám kvalitní jídlo, které mě zasytí. Místo sladkostí mám po ruce ořechy nebo jogurt, bílkoviny mám skoro v každém jídle.
Dřív jsem na pití zapomínala. Teď mám na stole láhev a opravdu si hlídám, abych přes den vypila aspoň dva litry vody. Když mám chuť na sladké, často pomůže obyčejná voda nebo čaj – a zjistila jsem, že hlad to často jen předstíral.
[obrazek2]Nepatřím mezi sportovní nadšence, takže jsem nezačala běhat ani posilovat každý den. Ale chodím víc pěšky, cvičím doma krátké sestavy, někdy jdu na procházku nebo si zacvičím podle videa. Nejde o výkon, ale o to, že se hýbu každý den aspoň trochu.
Dokud jsem byla přetížená, unavená a ve stresu, nešlo to. Když jsem si začala víc hlídat spánek a dávat si čas i na sebe, hubnutí se najednou rozjelo samo. Pomohlo mi třeba i to, že jsem si večer zapisovala tři věci, za které jsem vděčná – místo přemýšlení nad tím, co jsem zase snědla špatně.
Nepotřebuju zhubnout za týden do plavek. Chci se cítit dobře dlouhodobě – a každý malý pokrok se počítá. Když mám slabší den, nevyčítám si to. Není to soutěž. Je to cesta a já jsem na ní dál než před měsícem.
Každá z nás má jiné tělo, jiný život a jiný rytmus. Ale když začnete vnímat, co vaše tělo potřebuje, najdete si svou cestu – bez drastických diet a nesmyslů. Já tu svoji teprve buduju. Ale konečně mám pocit, že je moje.
Míša 11. 6. 2025 ★★★★★
Běhat Běhat běhat běhat a zase jenom běhat, to půjde holky